Cítíte tu vůni? To přicházejí Velikonoce a s nimi jaro. Pro výzdobu na Velikonoce u nás najdete závěsné dekorace vajíček, kytiček a dalších jarních motivů, velikonoční dekorace v podobě figurek i malé drobnosti jako dárečky. Nezapomněli jsme ani na podložky, věnečky, ošatky nebo košíčky do kterých můžete naaranžovat vajíčka a výslužku pro koledníky. Neodmyslitelná je i velikonoční výzdoba hrobů, kdy provádíme jejich osazování i vysadíme vybrané rostliny do přinesených misek nebo truhlíků.
Velikonoční dekorace jsou podobné vánočním, ale používají se jarní – svěží barvy. Velice oblíbené jsou různé druhy jarních cibulovin, které jsou poslíčky slunných dnů a jejich pestrobarevné kombinace navozují atmosféru těchto jarních svátků.
Výzdoba se často začíná dělat už na zahradách, vstupních prostorách před domy, kde sluníčko vytahuje první květy sněženek a nalévají se pupeny dřevin. Často se používají pestrá vajíčka, které nahrazují pozdější barevnost květů. Veškeré dekorace by se měly linout v jedné barvě a navzájem na sebe navazovat.
Výzdoba oken se opět dělí na dvě části – venkovní a vnitřní.
Na venkovní okna používáme opět přízdoby odolné povětrnostním podmínkám.
Na vnitřní část oken vybíráme věci, jejich kombinace nám následně zkrášlí všechny zkrášlené prostory.
Výzdoba dveří
Někdy se jim říká domovní znamení, avšak mají jinou funkci než obvykle domovní znamení mívala. Používají se opět různé materiály ať jako podložky, tak i přízdobové dekorace. Symbolem velikonoc jsou vajíčka, která se většinou kombinují s různým peřím či jarními květy.
Výzdoba interiérů bývá různá. Někomu postačí přinesený na stůl pouze kousek jarní přírody – kvítečků, jiní se dají práci s honosnou dekorací, která se line celým bytem či domem. Jsou to i kompozice vypíchané do okenních truhlíků, do různých nádob proutěných, skleněných či keramických doplněné různými vajíčky.
V neposlední řadě je často používaná i slavnostní výzdoba svátečního stolu. Zde je rozmanitost podložek spojena s mnoha možnými kombinacemi použitých přízdob a doplňků. Svoji roli zde hraji i použití velikonočních svíček, jejichž plamínky vždy dotvoří slavnostní atmosféru.
Pro velikonoční času také patří výzdoba hrobů, kde je s ohledem na období použít umělé i rostlé dekorace. Květiny, které používáme k osázení hrobů musíme vybírat tak, aby působili na místě, kde je umístíme esteticky a ne přehnaným dojmem. Vybíráme rostliny nižší, které nebudou překrývat jména napsané na náhrobku. Nevybírejte příliš barevné a pestré kombinace květin, protože základním pravidlem je, že v jednoduchosti je síla. Pro období velikonoc jsou typické cibulnaté rostliny např. narcis, hyacint, modřenec, tulipán a často se používají i petrklíče a macešky. Tyto rostliny dáváme na hroby pouze v období velikonoc, protože brzy odkvetou a zůstávají jen listy cibulovin, které nepůsobí na hrobě příliš vzhledně. Aby byli cibuloviny, které chcete dát na hrob opravdu velikonoční, můžete k rostlinám přidat například zapichovacího velikonočního zajíčka, beránka nebo kuřátko, které jsou symbolem velikonoc.
Cibuloviny se dají také používat na dekoraci bez zasazení do substrátu. Stačí je pouze položit na skleněnou nádobu plnou vody a sami do ní vyrostou kořeny. Jsou velice dekorativní i v kombinaci různých kamínku nebo jiných přízdob. S touto metodou se nejvíce setkáváme u hyacintů.
Zelené osení – travička v misce, truhlíku či vaječných skořápkách se vrací do našich domovů podobně jako další tradice. Do různých nádob vyséváme nejčastěji ječmen. Často se ale pro kratší dobu klíčení používá řeřicha nebo čočka. Ano! Vypěstujte si jedlé velikonoční osení. Navíc řeřicha i čočka vyrostou do požadované velikosti asi za 4 dny. Navíc bez problémů vyrostou i z navlhčené vaty. Problém ale nebudete mít ani se zahradním substrátem, Zejména řeřicha bude překrásná ve vymytých skořápkách. Navíc obsahuje vzácnou kombinaci železa a vitaminu C, díky čemuž se kov vstřebá do organismu a po svátcích se stane i zdravou pochoutkou např. na svačinu.
Často se setkáváme v dekoracích s různými přízdobami ze sena nebo slámy. Vázání dekoračních figurek ze sena je zábava i pro nejmenší děti. Seno je tvárný materiál, nehrozí popíchání, pořezání nebo popálení a nemusí nám být líto, když se nepodaří výtvor podle našich představ. Jednoduše nepovedený kousek rozvážeme a seno použijeme znovu. Pozor si musejí dát alergici, seno i sláma hodně práší. Nemusí to být zajíček či slepička, stačí svázat provázkem kousek sena do tvaru vajíčka, omotat barevnou stuhou, případně doplnit květem a dekorace je hotová.
Velikonoce jsou nyní nejvýznamnějším křesťanským svátkem, oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. K tomu podle křesťanské víry došlo třetího dne po jeho ukřižování. Kristovo ukřižování se událo kolem roku 30 či 33 v blízkosti významného židovského svátku pesach, který je památkou vysvobození Izraelitů Mojžíšem z egyptského otroctví.
Pravidla pro určení data Velikonoc stanovil roku 325 První nikajský koncil. Podle nich připadají velikonoční svátky na neděli následující po prvním jarním úplňku. Pokud první jarní úplněk připadne na neděli, slaví se Velikonoce až další neděli. Pondělí velikonoční podle těchto pravidel může připadnout na den v rozmezí od 23. března do 26. dubna, tedy přibližně znamení Berana, které je ve zvěrokruhu již od Hipparcha.
Historicky lze symboly Velikonoc vystopovat jako univerzální symboly jara a plodnosti například až do starověkého Egypta, kde zelený Chonsu, syn beraního Amona, stvořitelsky oplodní Kosmické vejce stvořeného Osmerem, z nějž se sluneční bůh (původně snad Thovt jako stvořitelský bůh) vylíhl.
U Slovanů a Germánů splynuly lidové oslavy Velikonoc s pohanskými slavnostmi jara, které oslavovaly procitnutí přírody ze zimního spánku. Díky tomu do lidových oslav Velikonoc přešly v germánském a slovanském prostoru mnohé původem pohanské zvyky.
Slovanský název svátku, Velikonoce, se vztahuje na „velkou/velikou noc“, v níž byl Kristus vzkříšen.
Lidové zvyklosti spojené s Velikonocemi se pochopitelně místně liší.
Velikonoční symboly
BERÁNEK představoval v židovské tradici Izrael jako Boží stádo, které vede Hospodin. Zároveň Židé při svém svátku pojídají beránka jako připomínku svého vysvobození z Egypta. V křesťanství je beránek jedním ze symbolů Ježíše Krista, neboť obrazně podle křesťanské víry on je beránek, obětovaný za spásu světa.
KŘÍŽ je nejdůležitějším z křesťanských symbolů, protože Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním. Tento trest patřil k trestům nejvíce krutým a ponižujícím. Tento symbol je ale mnohem starší. Ukřižování odpovídá zimnímu slunovratu, kdy Slunce vstupuje do souhvězdí Jižního kříže.
Bohoslužba velikonoční vigilie začíná zapálením velikonočního ohně, který symbolizuje vítězství Ježíše Krista nad temnotou a smrtí. Od tohoto ohně se pak zapaluje velikonoční svíce (paškál). Ta je v mnoha kulturách chápána jako znamení života. Takto zapálená svíce se v průběhu velikonoční bohoslužby noří do křestní vody, je ozdobena znamením kříže a symboly Α a Ω, tj. začátku a konce věků, jimiž je Kristus. Tato svíce se potom zapaluje po celou velikonoční dobu až do letnic a při každém křtu, aby se naznačilo, že křest patří k Velikonocům.
Dalším z velikonočních symbolů je vajíčko symbol nového života, neboť samo zárodek života obsahuje. V mnoha kulturách je vejce symbolem plodnosti, života a vzkříšení. Už ve starověkém Egyptě či Persii se na svátky jara barvila červeně vajíčka.
Zdobení skořápek vajec však může sahat až do pravěku. V souvislostí s lidovou tradicí se zvyk tato vejce malovat udržuje i nadále (označení ‚kraslice“ je pak odvozeno od červené barvy). Důvodem pojídání vajec o Velikonocích byla zřejmě i skutečnost, že vejce se nesměla jíst v postní době.
KOČIČKY – symbolizují palmové ratolesti, kterými vítali obyvatelé Jeruzaléma přicházejícího Krista. Tradičním křesťanským zvykem je jejich svěcení na Květnou neděli a používání popela z jejich spálení o Popeleční středě.
Ačkoli mnoho nenáboženských tradic má své kořeny v křesťanské symbolice, některé velikonoční symboly můžeme vystopovat až z předkřesťanské doby. Například zajíček má zřejmě původ v pohanských rituálech oslavující příchod jara, avšak např. v byzantské ikonografii představoval zajíc Krista. Symbolika zajíce pochází z tradice oslav svátku pohanské bohyně plodnosti Eostre. Z jejího jména je odvozeno slovo Easter, anglický název křesťanských Velikonoc. Podle legendy bohyně Eostre proměnila ptáčka, který umrzl ve vánici, v zajíce. On pak z vděčnosti každé jaro kladl vejce jako pták.
KŘEN symbolizuje hřebíky či hořkost utrpení Krista. Zvyk pojídat křen o Velikonocích se udržuje především v Polsku, Rakousku a Slovinsku.
Mléko s medem symbolizuje dvojjedinost Krista. Ve formě tzv. jidáše symbolizuje provaz Jidáše Iškariotského. Mléko a strdí symbolizuje zaslíbenou zem z Exodu, což je přejato i do legendy o Praotci Čechovi. S beránčím Amonem byl ztotožňován i Zeus, který byl jako mladý krmen mlékem a medem. Dvojjediný Amon-Re má slzy, ze kterých se zrodili lidé a které symbolizují med nebo včely. Reova manželka Hathor(respektive Mut ) je kraví bohyní mléka (symbolizuje Mléčnou dráhu).
České pověry a zvyky
Kraslice slouží ženám a dívkám o Velikonocích jako odměna pro koledníka za tzv. pomlazení, čili vyšlehání pomlázkou.
Pomlázka je jedním ze symbolů svátků jara, dnes Velikonoc. Jde o spletený svazek proutků, který bývá na tenčím konci ozdoben barevnými pentlemi. Je to nástroj, se kterým chlapci na Velikonoční pondělí, též na „mrskaný pondělek „chodí na koledu“ a osobně symbolicky šlehají pozadí zvolených děvčat z okolí a i vůbec všech žen na potkání. Ke šlehání se používá pomlázka z proutí nebo čerstvých rašících výhonků listnatých dřevin, typicky měkkých vrbových. Při šlehání se recitují nebo zpívají koledy.
Slovo pomlázka vzniklo pravděpodobně od slova pomladit a šlehání dívek symbolizuje předání svěžesti a pružnosti, síly a zdraví mladého jarního prutu. Související význam má i odkaz na slovo „mlází“: houští z čerstvě zelených, tedy mladých, výhonů rostlin.
Pomlázka je nástroj spletený z několika proutků, většinou 6–12, typicky ze sudého počtu, nejčastěji vrbových. Způsobů splétání může být libovolné množství, ovšem některé jsou upřednostňované: Typický způsob splétání pomlázky je stejný jako pro ukončování okraje košíků.
„Pomlázkou“ je přeneseně nazývána i sama koleda, „výslužka“ za vyšlehání: Zpravidla to bývají malovaná velikonoční vejce, ale také pentle na pomlázku, dále dětem sladkosti a pánům panáčky alkoholu. Pomlázka a vůbec šlehání býval krajový zvyk: V jiných krajích měli s pomlázkou spojeny jiné zvyky, anebo dokonce i koledovali úplně bez pomlázky, červená vajíčka.
Původně byly takové dárky vykoupením, dárkem, součástí velikonoční koledy a pomlázka či oblévačka byly zábavným trestem pro málo štědré dívky.
Oblévačka znamená polévání děvčat na Velikonoční pondělí (Červené pondělí). Původně snad spolu s pomlázkou šlo o formu pohanského požehnání, později asi o žertovný trest za lakotu a neochotu obdarovávání obcházejících koledníků kraslicemi nebo jinými dary.
„Polévání“, je jednou z běžně praktikovaných velikonočních tradic. V Česku je tento zvyk známý hlavně na severovýchodě Moravy. Jeden z názvů pro zvyk velikonočního polévání je šmerkust Tento zvyk spojuje polévání se šleháním. Šmerkust je identifikován jako součást pomlázky, neboť s ní má stejné pojetí.
Věřilo se v magickou moc vajec a k jejímu posílení se pomalovávala různými magickými ornamenty. Magie postupně vymizela, zůstaly jen ornamenty převážně abstraktní nebo rostlinné a zvířecí motivy symbolizující přírodu probouzející se k životu.
V symbolice se výrazně uplatňovala červená barva. Od ní je i nejčastěji odvozován původ slova kraslice (ze staroslovanského krasnyj, krasniti). Červenou kraslici si dívka nechávala pro hocha, na kterého si tajně myslela.
Vejce darované z lásky muselo být nejen červené, ale také plné. Prázdné bílé skořápky byly spolu s prázdnými ulitami šneků symboly smrti a sloužily ke zdobení Morany. Duté malované kraslice (tzv. výdumky) jsou k vidění až v moderní době a jsou nyní také výhodným komerčním artiklem. Aby se stihlo namalovat dostatek vajec, malovaly se předem až průběžně po celý rok, a nebylo tudíž možné malovat vajíčka plná, protože by se zkazila.
Přejeme všem příjemné prožití velikonočních svátků a v nadcházejícím novém jaru hlavně hodně zdraví a síly v zahradničení.